Petr a Tonda jsou studenti z dopravky, kteří se potkali právě během studia. Petr se na dopravní fakultě ČVUT dostal k práci s rozšířenou realitou a digitálním dvojčetem měst. Čím víc se do tématu nořil, tím víc mu bylo jasné, že tahle technologie má mnohem větší potenciál než jen vizualizaci dat pro odborníky.
„Čím víc jsem s tím pracoval, tím víc mě napadalo, proč by z toho nemohl mít něco i běžný uživatel – třeba cestující,“ popisuje Petr první impuls.
A právě tehdy vznikla myšlenka navigace do metra pomocí rozšířené reality. Aplikace, která by lidem v podzemí pomohla zorientovat se rychleji a intuitivněji – bez složitého hledání cedulí a map.
Petr s nápadem přihlásit se do maratonu oslovil Tondu. „Řekli jsme si, že to prostě zkusíme. I kdyby z toho nic nebylo, tak už jen ta zkušenost z takové soutěže nám za to stála,“ říká Tonda.
Do Nakopni Prahu se přihlásili těsně před deadlinem. Bez velkých očekávání, bez strategie „jít si pro výhru“. Jejich cíl byl skromný – dostat se mezi finálovou desítku a získat zpětnou vazbu.
„Upřímně? Když jsme vyplňovali přihlášku, říkali jsme si, že by bylo strašně super, kdybychom se dostali do top 10. O výhře jsme vůbec nepřemýšleli,“ vzpomíná Tonda.
Maraton pro ně byl sérií prvních zkušeností. První workshopy. První video. První ostrá prezentace projektu. První setkání s lidmi, kteří se na jejich nápad dívají úplně jinou optikou.
„Natáčení videa mě třeba hrozně bavilo. Bylo to kreativní, něco úplně jiného než jen vyplňovat formuláře,“ říká Petr.
Zároveň ale přiznávají, že právě vyplňování podkladů bylo jednou z nejnáročnějších částí. Ne kvůli obtížnosti, ale proto, že je donutilo projekt skutečně promyslet do hloubky. „Jak jsme to pořád dokola popisovali, začali jsme to brát víc vážně. Přestala to být jen hurá akce,“ dodává Tonda.
Až do finále prezentovali projekt primárně jako řešení pro pražské metro. Během projektové podpory ale přišel zásadní střet s realitou fungování velkého města.
Díky Nakopni Prahu se jejich uvažování začalo měnit. Projekt se postupně odklonil od jediné konkrétní aplikace v metru směrem k širšímu řešení.
„Původní vize byla: tady je metro, tady je projekt, my vám to doprogramujeme a vy to použijete. Ale Nakopni Prahu nás posunulo k tomu, jak to udělat životaschopné. Tedy jak z toho udělat něco, co se dá nabídnout i jiným subjektům,“ vysvětluje Tonda.
Metro pro ně zůstává srdcovou záležitostí. Ale už ví, že aby se k němu jednou mohli vrátit, musí projekt stát na pevných základech – technologických i finančních.
Pokud by měli jmenovat jeden zásadní přínos Nakopni Prahu, byla by to projektová podpora. „My jsme do toho šli bez zkušeností. A po každé schůzce s lidmi z OICT jsem měl pocit, že ten projekt najednou vidím mnohem reálněji,“ říká Petr.
Velkou roli sehrála i podpora projektového manažera Viktora Beneše, který jim pomáhal nejen s rozvojem projektu, ale i s orientací v jednáních s dalšími institucemi. „Upřímně – kdybychom v tom byli sami možná bychom to už vzdali. Ale ta podpora nás držela nad vodou,“ dodává Tonda.
Díky maratonu dnes mají jasnější plán. V roce 2026 chtějí navázat první spolupráce s institucemi, jako jsou knihovny nebo muzea, postupně projekt ověřit v praxi a připravit ho na další růst.
Na otázku, co by vzkázali lidem, kteří zvažují přihlášku, odpovídají bez váhání. „Vyplnění přihlášky vás stojí minimum času a můžete z toho získat strašně moc,“ říká Tonda. „Může se klidně stát, že se přihlásíte jen tak… a najednou vyhrajete,“ dodává s úsměvem Petr.
A tip na výhru? „Podle nás nejde ani tak o dokonalou prezentaci. Jde o nápad. O to, jestli zarezonuje s Prahou a s porotou,“ shodují se. „A pak být otevřený zpětné vazbě. Protože právě ta vám může projekt posunout nejvíc.“
A co ty? Chceš posunout Prahu. Víš kam? Přihlas se!
